Pavouci aneb děsiví predátoři s klepety

Pavoukovci, ne pavouci

Ačkoliv jejich jméno a vzhled budí dojem, že patří mezi pavouky, solifugy, někdy nazývané také velbloudí pavouci, ve skutečnosti tvoří samostatný řád pavoukovců. Na rozdíl od pavouků, kteří mají osm očí, mají solifugy pouze dvě oči. Dalším důležitým rozdílem je absence jedových žláz u solifug. Zatímco pavouci si podmaňují kořist pomocí jedu, solifugy spoléhají na svou rychlost a silná kusadla. Solifugy jsou dravé a živí se hmyzem, štíry a jinými drobnými živočichy. Ačkoliv jejich vzhled může vzbuzovat strach, pro člověka nepředstavují solifugy významnější hrozbu.

Rozšíření a stanoviště

Solifugy, známé také jako velbloudí pavouci, obývají suché a teplé oblasti po celém světě, zejména pouště a polopouště. Největší druhová rozmanitost solifug se nachází v Africe a na Středním východě. Naopak pavouci, na rozdíl od solifug, se vyskytují téměř ve všech typech prostředí na Zemi, s výjimkou polárních oblastí a vysokých hor. Pavouci se dokázali adaptovat na širokou škálu stanovišť, od tropických deštných pralesů po pouště, a od jeskyní po vrcholky stromů. Zatímco solifugy preferují suché a písčité půdy, které jim umožňují hrabat si nory, pavouci si budují sítě v různých prostředích, od husté vegetace po rohy lidských obydlí. Obě skupiny živočichů jsou aktivní především v noci, kdy se vydávají za potravou.

Vzhled a velikost

Solifugy a pavouci, ačkoliv se na první pohled mohou zdát podobní, se ve vzhledu a velikosti liší. Solifugy, známé také jako velbloudí pavouci, jsou obvykle větší než většina pavouků. Zatímco běžný pavouk měří v průměru několik centimetrů, solifugy mohou dorůstat délky až 7 centimetrů. Tělo solifug je pokryto hustými chloupky, které jim dodávají "chlupatý" vzhled. Na rozdíl od pavouků, kteří mají osm očí, mají solifugy pouze dvě oči umístěné na vyvýšeném hrbolku na hlavohrudi. Pavouci se vyznačují osmi nohami a tělem rozděleným na hlavohruď a zadeček. Velikost a zbarvení pavouků se liší v závislosti na druhu. Některé druhy pavouků jsou velmi malé, měří jen několik milimetrů, zatímco jiné, jako je například sklípkan goliášův, mohou dosahovat velikosti až 30 centimetrů.

Lov a potrava

Solifugy i pavouci jsou fascinující tvorové, kteří se specializují na lov a konzumaci kořisti. Solifugy, známé také jako velbloudí pavouci, jsou draví predátoři s robustními kusadly. Aktivně pronásledují svou kořist, kterou tvoří hmyz, pavouci a dokonce i malí plazi. Jejich kusadla jsou vybavena zuby a dokáží kořist rozdrtit a roztrhat. Pavouci se naproti tomu spoléhají na sítě nebo úkryty, aby chytili svou kořist, kterou tvoří především hmyz. Pavouci vstříknou do kořisti jed, který ji paralyzuje a rozloží její vnitřnosti. Poté pavouk kořist vysaje pomocí svých chelicer, ústních orgánů podobných slámce.

Srovnání: Solifuga vs. Pavouk

Vlastnost	Solifuga	Pavouk
Počet nohou	8	8
Tělní segmenty	Hlavohruď, zadeček	Hlavohruď, zadeček
Tvorba sítí	Ne	Závisí na druhu (ano/ne)
Jedovatost	Ne	Závisí na druhu (ano/ne)

Chování a rozmnožování

Solifugy, známé také jako velbloudí pavouci, i když pavouky ve skutečnosti nejsou, jsou fascinující stvoření s unikátním chováním. Jsou to dravci, kteří se aktivně pohybují v noci a loví hmyz, pavouky a jiné drobné živočichy. Solifugy jsou proslulé svou agresivitou a silnými kusadly, kterými dokáží rozdrtit i kořist s tvrdým exoskeletem. Na rozdíl od solifug, většina pavouků spoléhá na sítě a jed k lovu kořisti. Pavouci jsou mistři v tkaní sítí z hedvábí, které jim slouží k chytání hmyzu. Rozmnožování u solifug je komplikovaný proces, který zahrnuje rituální chování a přímý přenos spermií. Samice kladou vajíčka do podzemních komůrek, kde je chrání až do vylíhnutí mláďat. Pavouci se rozmnožují pohlavně a samice obvykle kladou vajíčka do hedvábných kokonů. Péče o potomstvo se u různých druhů pavouků liší, některé samice hlídají kokony s vajíčky, jiné nosí mláďata na svém těle.

Solifugy a člověk

Solifugy, často mylně považované za pavouky, jsou fascinující skupinou klepítkatců. Na rozdíl od pavouků, kteří mají osm nohou a dva oddělené tělní články, mají solifugy osm nohou a tělo rozdělené pouze na hlavohruď a zadeček. Ačkoliv vzhled solifug s jejich mohutnými klepítky může vzbuzovat respekt, pro člověka nepředstavují významnější hrozbu. Solifugy neprodukují jed a jejich klepítka, ač silná, slouží primárně k lovu hmyzu a jiných bezobratlých. Většina druhů solifug se člověku aktivně vyhýbá a kousnutí je poměrně vzácné. V případě kousnutí je důležité ránu vyčistit a dezinfikovat, jelikož solifugy mohou přenášet bakterie z rozkládající se potravy. Obecně platí, že solifugy hrají v ekosystému důležitou roli jakožto predátoři, kteří regulují populace hmyzu.

Mýty a fakta

Solifugy a pavouci, ačkoliv oba vzbuzují u některých lidí hrůzu, jsou často opředeni mýty a polopravdami. Jedním z nejrozšířenějších mýtů o solifugách je, že se jedná o prudce jedovaté tvory. Ve skutečnosti solifugy žádný jed nemají. Jejich klepítka jsou sice silná a dokáží citelně kousnout, ale pro člověka nepředstavují vážnější hrozbu. Podobně i pavouci jsou často démonizováni. Pravdou je, že většina druhů pavouků v České republice je pro člověka neškodná. Existuje jen několik málo druhů, jejichž kousnutí může vyvolat zdravotní komplikace, a i ty se zpravidla snaží kousnutí vyhnout. Oba živočichové hrají v ekosystému důležitou roli, a proto je důležité k nim přistupovat s respektem a vyhýbat se zbytečnému zabíjení.