Tajemný velemín: Ptačí král noci?

Popis a vzhled velemína

Velemín je impozantní pták, který se řadí do čeledi krkavcovitých. Dorůstá délky až 64 cm a rozpětí jeho křídel může dosahovat úctyhodných 150 cm. S hmotností až 1,5 kg se jedná o jednoho z největších pěvců v Evropě. Jeho zbarvení je převážně černé s kovovým leskem, který se na slunci třpytí v modrých, zelených a fialových odstínech. Charakteristickým znakem velemína je jeho mohutný, mírně zahnutý zobák, který mu slouží k rozbíjení skořápek ořechů a semen, ale i k lovu menších živočichů. Ocas má velemín dlouhý a klínovitý, s bílým zakončením, které je patrné zejména za letu. Pohlavní dimorfismus není u velemína příliš výrazný, samice bývají o něco menší a jejich zbarvení je méně lesklé.

Rozšíření a stanoviště

Velemín (Curruca curruca) je drobný pěvec z čeledi pěnicovitých, který obývá rozsáhlé oblasti Evropy a Asie. Jeho areál rozšíření sahá od Britských ostrovů a Francie na západě až po Mongolsko a sever Číny na východě. V severní Evropě se vyskytuje až po jižní Finsko a Skandinávii, zatímco jižní hranice jeho rozšíření prochází severní Itálií, Balkánem a Tureckem. V České republice se velemín vyskytuje prakticky na celém území, od nížin až po horské oblasti, kde vystupuje až do nadmořské výšky 1500 metrů. Preferuje otevřenou krajinu s roztroušenými stromy a keři, jako jsou meze, remízky, okraje lesů, ale i zahrady a parky. Vyhýbá se hustým lesním porostům a intenzivně obhospodařovaným plochám bez vegetace. Vzhledem k jeho širokému rozšíření a toleranci k různým typům prostředí není velemín v současnosti považován za ohrožený druh. Jeho populace jsou však v některých oblastech ohroženy intenzivním zemědělstvím a úbytkem vhodných hnízdních stanovišť.

V korunách stromů se ozýval zpěv velemína, melodický a melancholický zároveň, jako by pták oplakával pomíjivost léta.

Hana Dvořáková

Potrava a způsob lovu

Velemín je pták s pestrou stravou, která se liší v závislosti na ročním období. Během jarních a letních měsíců, kdy je hojnost hmyzu, tvoří bezobratlí, jako jsou brouci, mravenci a kobylky, hlavní složku jeho potravy. Velemíni jsou zdatní lovci a svou kořist chytají jak na zemi, tak i za letu. Často je můžeme pozorovat, jak se rychle pohybují v trávě a hledají hmyz, nebo jak se vznášejí ve vzduchu a chytají létající hmyz. S příchodem podzimu a zimy, kdy je hmyzu méně, se velemíni přeorientují na rostlinnou stravu. V tomto období se živí především semeny, bobulemi a ovocem. Zajímavostí je, že velemíni si na zimu vytvářejí zásoby semen, které ukrývají do štěrbin stromů nebo pod kameny.

Hnízdění a rozmnožování

Velemín, majestátní pták s rozpětím křídel dosahujícím až tří metrů, si pro hnízdění vybírá výhradně vysoké skalní útesy. Ty mu poskytují potřebný klid a bezpečí před predátory. Hnízdo, tvořené mohutnou stavbou z větví a klacků, používá pár po mnoho let a každoročně ho dostavuje a zpevňuje. Samice klade obvykle jediné vejce, na kterém se v sezení střídá s partnerem po dobu přibližně 45 dní. Mládě je po vylíhnutí plně závislé na péči rodičů, kteří ho krmí a zahřívají. Teprve po třech až čtyřech měsících se mládě osamostatňuje a vydává se na své první letecké pokusy.

Vlastnost	Velemín
Rozpětí křídel	Až 2 metry

Velemín v lidské kultuře

Velemín, malebná vesnička v srdci Českého středohoří, se nesmazatelně zapsala i do dějin ornitologie. Právě zde byl totiž v 19. století popsán nový druh ptáka, který dodnes nese jméno obce – strnad velemínský (Emberiza velemica). Tento drobný pěvec s charakteristickým žlutým hrdlem se stal symbolem Velemína a jeho okolí. Bohužel, strnad velemínský je dnes kriticky ohroženým druhem a jeho populace v České republice se odhaduje na pouhých několik desítek párů. Velemín a jeho obyvatelé si však uvědomují důležitost ochrany tohoto vzácného ptáka a aktivně se zapojují do projektů na jeho záchranu. Díky jejich úsilí a spolupráci s odborníky se daří vytvářet vhodné podmínky pro hnízdění a přežití strnada velemínského i pro další ohrožené druhy ptáků.

Ohrožení a ochrana druhu

Velemín, majestátní pták s rozpětím křídel dosahujícím až tří metrů, čelí v dnešní době mnoha hrozbám. Ztráta přirozeného prostředí v důsledku intenzivního zemědělství a rozšiřování lidských sídel je jedním z nejpalčivějších problémů. Velemíni potřebují k hnízdění vysoké stromy, které jsou vlivem kácení stále vzácnější. Další hrozbou je ilegální lov a travičství. Přestože je velemín přísně chráněným druhem, někteří jedinci se stávají oběťmi pytláků nebo se otráví jedy určenými pro hlodavce. Pro přežití velemína v naší krajině je klíčová ochrana jeho přirozeného prostředí. Je nezbytné zachovat a obnovovat staré lesní porosty s dostatkem vysokých stromů vhodných k hnízdění. Zároveň je důležité důsledně postihovat nelegální lov a travičství. V neposlední řadě je nezbytné zvyšovat povědomí o velemínovi a jeho ohrožení mezi širokou veřejností.