Tajemný život čolka horského v českých horách

Čolek horský: Krása hor

Čolek horský, latinsky Triturus alpestris, je fascinující tvor, který obývá horské oblasti střední a jižní Evropy. Tento druh obojživelníka je známý svou krásou, zejména samci v období páření. Jejich kůže se zbarví do modra, s oranžovým břichem a hřbetním hřebenem s bílými a černými skvrnami. Čolci horští jsou středně velcí, dorůstají délky až 12 cm. Živí se hmyzem, pavouky a jinými drobnými bezobratlými. Pro svůj život potřebují čisté vodní plochy, jako jsou horská jezera, tůně a pomalu tekoucí potoky. V České republice se vyskytují především v horských oblastech, například na Šumavě, v Krkonoších a Jeseníkách. Čolek horský je ohroženým druhem, jeho populace ohrožuje znečištění vod, úbytek přirozených biotopů a také zavlečení nepůvodních druhů ryb. Ochrana čolků horských a jejich biotopů je proto velmi důležitá pro zachování biodiverzity našich hor.

Charakteristika a vzhled

Čolek horský patří mezi ocasaté obojživelníky a řadí se k nejrozšířenějším druhům čolků v Česku. Dorůstá délky 8 až 12 centimetrů, přičemž samičky bývají o něco větší než samečci. Charakteristickým znakem čolka horského je jeho zbarvení. Hřbet a boky zdobí tmavé, často černé skvrny na žlutohnědém až olivově zeleném podkladu. Břicho má čolek horský oranžové až červené, bez skvrn, s výjimkou drobných černých teček. V období rozmnožování se u samečků objevuje nápadný hřbetní ploutevní lem, který se táhne od hlavy až po ocas. Ten je zakončen špičkou a v porovnání s jinými druhy čolků bývá kratší. Samice v době rozmnožování hřbetní lem nemají, jejich zbarvení je spíše nenápadné. Čolka horského lze snadno zaměnit s čolkem obecným, od kterého se liší absencí tmavého proužku na hrdle.

Rozšíření a biotop

Čolek horský, tento fascinující druh obojživelníka, obývá poměrně rozsáhlé území Evropy. Jeho areál rozšíření se táhne od západní Evropy až po Ural a od Skandinávie na severu po Balkánský poloostrov na jihu. V České republice se s ním můžeme setkat především v horských a podhorských oblastech, jak napovídá jeho jméno. Čolka horského nejčastěji nalezneme v nadmořské výšce od 400 do 1200 metrů nad mořem.

Co se týče biotopu, čolek horský dává přednost chladnějším a vlhčím prostředím. Vyhledává především listnaté a smíšené lesy s dostatkem úkrytů v podobě kamenů, padlého dřeva či kořenů stromů. Nezbytnou součástí jeho životního prostředí jsou také vodní plochy, ať už se jedná o rybníky, jezírka, tůně nebo pomalu tekoucí potoky. Právě ve vodě totiž čolek horský tráví značnou část svého života, a to především v období rozmnožování.

Potrava a lov

Čolek horský, tento fascinující obojživelník, je aktivní lovec, který se živí rozmanitou stravou. Jeho jídelníček se liší v závislosti na ročním období a dostupnosti potravy. Mezi jeho oblíbené pochoutky patří hmyz, pavouci, červi, slimáci a drobní korýši. Ve vodě čolek horský loví larvy hmyzu, pulce a drobné rybky. Při lovu se spoléhá na svůj vynikající zrak a rychlý pohyb. Dokáže bleskurychle vystartovat po kořisti a chytit ji svými lepkavými jazyky. Zajímavostí je, že čolek horský dokáže vnímat vibrace ve vodě, což mu pomáhá při lovu kořisti, která se skrývá v bahně. V období rozmnožování se čolek horský živí méně a soustředí se především na páření a kladení vajíček.

Rozmnožování a vývoj

Čolek horský, stejně jako ostatní obojživelníci, prochází ve svém životě fascinujícím procesem rozmnožování a vývoje. Na jaře se dospělí jedinci, probuzení ze zimního spánku, vydávají k vodě. Samci, s nápadně zvětšeným hřbetním lemem a pestrým zbarvením, lákají samičky k páření. Nedochází k vnitřnímu oplození, samec klade na dno nádrže schránky se spermiemi (tzv. spermatofory), které samička sbírá do svého kloakálního otvoru. Oplozená vajíčka pak samička pečlivě klade na vodní rostliny, obvykle po jednom. Z vajíček se líhnou larvy, které dýchají vnějšími žábrami a živí se drobnými vodními živočichy. Během několika týdnů se larvám vyvíjejí končetiny a postupně ztrácejí žábry, až se nakonec promění v malé čolky. Tito mladí čolci pak opouštějí vodní prostředí a vydávají se na souš, kde dospívají a žijí 2–3 roky, než se sami zapojí do rozmnožování.

Čolek horský, obyvatel chladných a čistých vod, je němým svědkem proměn naší krajiny. Jeho přítomnost je indikátorem zdravého ekosystému, a proto bychom se měli snažit o jeho ochranu.

Anežka Nováková

Ohrožení a ochrana

Čolek horský, tento nenápadný obyvatel našich horských tůní a jezírek, čelí v dnešní době mnoha hrozbám. Ztráta a degradace jeho přirozeného prostředí patří mezi nejzávažnější. Intenzivní zemědělství, odvodňování mokřadů a znečištění vodních zdrojů negativně ovlivňují populace čolků horských. Dalším významným faktorem ohrožení je zavlékání nepůvodních druhů, jako jsou ryby, které se živí jejich larvami a vajíčkami. Pro ochranu čolka horského a dalších obojživelníků je klíčové chránit a obnovovat jejich přirozené biotopy. Je důležité omezit používání pesticidů a hnojiv v blízkosti vodních ploch a dbát na kvalitu vody. Vytváření nových vodních ploch a obnova zaniklých mokřadů může také přispět k posílení populací těchto ohrožených tvorů.

Srovnání čolka horského s čolkem obecným

Vlastnost	Čolek horský	Čolek obecný
Délka těla (dospělý jedinec)	8-12 cm	6-9 cm
Zbarvení (samci v době páření)	Modrý hřbet s tmavými skvrnami, oranžové břicho	Hnědý hřbet, oranžové břicho s tmavými skvrnami

Zajímavosti o čolkovi horském

Čolek horský je fascinující tvor s mnoha zajímavostmi. Věděli jste například, že čolek horský je schopen regenerace? Pokud přijde o končetinu nebo ocas, dokáže mu dorůst nový! Tato úžasná schopnost je mezi obojživelníky poměrně vzácná. Čolci horští jsou také mistři v maskování. Jejich zbarvení jim umožňuje dokonale splynout s prostředím, ať už se jedná o lesní půdu nebo dno tůně. Díky tomu jsou pro predátory prakticky neviditelní. Zajímavostí je, že samci čolka horského se v období rozmnožování zbarví do výrazných barev, aby zaujali samice. Jejich hřbet se zbarví do modra a na bocích se objeví tmavé skvrny. Po skončení období rozmnožování se jejich zbarvení vrací do původního nenápadného odstínu. Čolek horský je aktivní především v noci, kdy se vydává za potravou. Živí se hmyzem, pavouky, červy a dalšími drobnými živočichy.