Tajemství zelené ropuchy odhalena!

Charakteristika ropuchy zelené

Ropucha zelená (Bufotes viridis) je fascinující obojživelník, který patří, stejně jako všechny žáby, do řádu bezocasých. Na rozdíl od svých příbuzných, jako je ropucha obecná, se ropucha zelená vyznačuje menším vzrůstem a méně robustní stavbou těla. Její zbarvení je také velmi charakteristické – na šedém až olivově zeleném podkladu se nacházejí tmavě zelené skvrny lemované černou linkou. Toto maskovací zbarvení jí umožňuje dokonale splynout s prostředím, ať už se jedná o travnaté plochy, lesní okraje nebo lidská sídla. Zajímavostí je, že ropucha zelená dokáže měnit odstín své kůže v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí. Aktivní je především v noci, kdy se vydává za potravou. Na jejím jídelníčku najdeme hmyz, pavouky, slimáky a další bezobratlé živočichy. Ropucha zelená je pro člověka naprosto neškodná a užitečná, jelikož pomáhá regulovat populace škůdců.

Rozšíření a stanoviště

Ropucha zelená je rozšířena v širokém pásu táhnoucím se od Francie a jižní části Britských ostrovů na západě až po Kazachstán a západní Čínu na východě. Severní hranice rozšíření prochází jižním Švédskem, Dánskem, Estonskem a dále přes severní Ukrajinu a evropskou část Ruska. Na jihu zasahuje až do severní Afriky a na Blízký východ. Ropucha zelená se vyskytuje v různých typech prostředí, od nížin až po hory, a to až do nadmořské výšky 3000 metrů. Preferuje otevřenou krajinu s dostatkem slunečních stanovišť, jako jsou louky, pastviny, pole, zahrady, parky a okraje lesů. Důležitá je pro ni blízkost vody, ať už se jedná o rybníky, jezera, tůně, pomalu tekoucí řeky nebo i umělé vodní nádrže. Vodu ropuchy vyhledávají především v období rozmnožování, které probíhá od března do května. Mimo toto období se zdržují spíše na souši, kde loví hmyz, pavouky, červy a jiné bezobratlé živočichy.

Způsob života a chování

Ropucha zelená je aktivní hlavně v noci, kdy opouští své úkryty a vydává se za potravou. Živí se hmyzem, pavouky, žížalami a jinými bezobratlými, které loví svým dlouhým lepkavým jazykem. Přes den se ukrývá pod kameny, v norách hlodavců nebo v jiných tmavých a vlhkých místech. Na rozdíl od většiny žab, které se zdržují poblíž vody, ropucha zelená se dokáže adaptovat i na sušší prostředí a vyskytuje se i v lesích, parcích a zahradách. Na jaře se ropuchy zelené stahují k vodě, aby se rozmnožily. Samci lákají samice charakteristickým "vrzavým" zpěvem. Po spáření samice klade do vody dlouhé šňůry s vajíčky, ze kterých se líhnou pulci. Pulci se živí řasami a drobnými vodními živočichy a po několika týdnech se metamorfují v malé žabky.

Vlastnost	Ropucha zelená	Rosnička zelená
Barva kůže	Šedozelená s tmavými skvrnami	Jasně zelená
Výskyt v ČR	Hojný	Hojný
Aktivita	Noční	Denní a noční

Potrava ropuchy zelené

Ropucha zelená, tento nenápadný obojživelník s charakteristickým skřehotáním, je aktivní především v noci. Právě tehdy se vydává na lov, aby ukojila svůj apetit. Její jídelníček je překvapivě pestrý a sestává se výhradně z bezobratlých živočichů. Mezi její oblíbené pochoutky patří hmyz, jako jsou brouci, mravenci, pavouci a také slimáci a žížaly. Svou potravu loví ropucha zelená pomocí dlouhého lepkavého jazyka, kterým bleskurychle chňapne po své oběti. Zajímavostí je, že ropuchy zelené nepohrdnou ani menšími jedinci vlastního druhu, a to zejména v období, kdy je potravy nedostatek. Na rozdíl od jiných druhů žab, které se specializují na specifické druhy potravy, je ropucha zelená považována za oportunistického predátora. To znamená, že se živí tím, co je v danou chvíli dostupné a hojné. Díky své žravosti a přizpůsobivosti hraje ropucha zelená důležitou roli v ekosystému, jelikož pomáhá regulovat populace bezobratlých.

Rozmnožování a vývoj

Ropucha zelená se rozmnožuje v období od dubna do září, nejčastěji však v květnu a červnu. Samice klade vajíčka do vody ve dlouhých šňůrách, které obsahují tisíce vajíček. Z vajíček se líhnou pulci, kteří se živí řasami a drobnými vodními živočichy. Vývoj pulců trvá přibližně dva až tři měsíce, poté se metamorfují v malé žabky. Žáby se rozmnožují podobně jako ropuchy, ale jejich vajíčka jsou obvykle menší a kladou je v menších shlucích. Pulci žab se od pulců ropuch liší tvarem těla a ocasu. Zatímco pulci ropuch mají kratší a zavalitější tělo s krátkým ocasem, pulci žab mají štíhlejší tělo s delším ocasem.

Predátoři a hrozby

Ropucha zelená, stejně jako ostatní druhy žab, čelí v přírodě mnohým nebezpečím. Mezi jejich predátory patří ptáci jako volavky, čápi nebo draví ptáci. Nebezpečí pro ně představují i hadi, například užovky a zmije. Savci, jako jsou ježci, lasičky nebo tchoři, si na ropuchách také rádi pochutnají. Významnou hrozbou pro ropuchy zelené, a obojživelníky obecně, je ztráta přirozeného prostředí. Vysušování mokřadů, regulace toků a urbanizace krajiny jim berou životní prostor. Dalším problémem je znečištění vod pesticidy a hnojivy, které se dostávají do potravního řetězce a ohrožují zdraví těchto živočichů. I doprava představuje pro ropuchy zelené nebezpečí, a to zejména v období jejich jarní migrace, kdy se stávají obětí automobilů.

Ropucha zelená, obyvatelka zahrad a polí, nám připomíná, že i zdánlivě obyčejné tvory mají v přírodě své nezastupitelné místo.

Zdeněk Dvořák

Význam a ochrana druhu

Ropucha zelená, stejně jako ostatní druhy žab, hraje v ekosystému nezastupitelnou roli. Živí se hmyzem, čímž přirozeně regulují jeho populace a zabraňují přemnožení škůdců. To je důležité zejména v zemědělské krajině, kde mohou škůdci působit značné ekonomické škody. Samotné žáby pak slouží jako potrava pro dravé ptáky, hady a další živočichy, čímž tvoří důležitý článek potravního řetězce. Bohužel, populace obojživelníků, včetně ropuchy zelené, v posledních desetiletích klesají. Mezi hlavní příčiny patří ztráta a degradace biotopů, znečištění vodních toků a používání pesticidů. Pro zachování těchto užitečných tvorů je nezbytné chránit jejich přirozené prostředí, vytvářet jim vhodné podmínky k životu a omezit používání chemických látek v zemědělství.