Užovka: Neškodná kráska našich zahrad?

Užovka: Had nejedovatý

Užovka je v České republice poměrně hojně se vyskytující had, který je pro člověka naprosto neškodný. Patří do čeledi užovkovitých a vyznačuje se štíhlým tělem a kulatou zorničkou. V Česku se můžeme setkat se třemi druhy užovek: užovkou obojkovou, užovkou hladkou a užovkou podplamatou. Užovka obojková je největší z nich a poznáme ji podle žlutých půlměsíců za hlavou. Dorůstá délky až 120 cm a obývá především vlhká místa v blízkosti vodních ploch. Živí se převážně obojživelníky, ale nepohrdne ani rybami nebo drobnými savci. Užovka hladká je menší a štíhlejší, dorůstá délky maximálně 80 cm. Její zbarvení je variabilní, od šedé přes hnědou až po načervenalou. Vyskytuje se na sušších místech, jako jsou stráně, meze nebo okraje lesů. Její potravu tvoří především ještěrky. Užovka podplamatá je nejvzácnější z našich užovek a je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Její výskyt je vázán na teplé oblasti jižní Moravy. Dorůstá délky až 100 cm a poznáme ji podle čtyř podélných tmavých pruhů na hřbetě. Živí se převážně obojživelníky a rybami. Všechny druhy užovek jsou vejcorodé a samice kladou vejce do kompostu, hnoje nebo tlejícího listí. Užovky jsou důležitou součástí ekosystému a pomáhají regulovat populace hlodavců a dalších drobných živočichů.

Rozšíření užovek v Česku

Užovky, tyto nejedovaté a pro člověka naprosto neškodné hady, můžeme v České republice potkat v blízkosti vodních ploch, na slunných stráních a okrajích lesů. Vyskytují se zde tři druhy užovek: užovka obojková, užovka hladká a užovka stromová. Užovka obojková, náš nejrozšířenější had, se pozná podle charakteristických žlutých půlměsíců za hlavou. Dorůstá délky až 120 cm a živí se převážně obojživelníky a rybami. Užovka hladká, menší a štíhlejší druh, preferuje sušší prostředí a v potravě se zaměřuje na ještěrky a drobné hlodavce. Její výskyt je v Česku vzácnější a je chráněna zákonem. Nejméně častým druhem je pak užovka stromová, která dorůstá délky až 150 cm. Její výskyt je omezen na teplejší oblasti jižní Moravy. Všechny tři druhy užovek jsou významnou součástí naší fauny a zasluhují si naši ochranu.

Typické znaky užovky

Užovky, patřící do čeledi užovkovitých (Colubridae), představují rozmanitou skupinu hadů, která zahrnuje přes dva tisíce druhů. V České republice se přitom setkáme s pěti druhy užovek, z nichž všechny jsou nejedovaté a pro člověka nepředstavují žádné nebezpečí.

Typickým znakem užovek je štíhlé a protáhlé tělo, které je pokryto hladkými šupinami. Hlava užovky je obvykle oválná a zřetelně oddělená od krku. Oči užovek jsou kulaté a mají zorničky, které se, na rozdíl od zmijí, stahují do kruhu. Důležitým rozpoznávacím znakem užovek je absence tepločivných jamek, které se nacházejí mezi okem a nozdrou u zmijí. Užovky se živí především obojživelníky, plazy a drobnými savci, které loví aktivním vyhledáváním. Kořist polykají vcelku a díky pohyblivým čelistem dokáží pozřít i kořist větší, než je jejich hlava.

Užovky jsou studenokrevní živočichové, kteří se rozmnožují kladením vajec. V České republice patří mezi nejznámější druhy užovka obojková (Natrix natrix), užovka hladká (Coronella austriaca) a užovka stromová (Zamenis longissimus).

Zbarvení a velikost užovek

Užovky, patřící do čeledi užovkovitých (Colubridae), vykazují neuvěřitelnou rozmanitost, pokud jde o zbarvení a velikost. Tato rozmanitost je dána jak druhovou pestrostí, tak i geografickou variabilitou. Zbarvení užovek se liší od nenápadných odstínů hnědé a šedé, které jim pomáhají splynout s okolním prostředím, až po zářivé barvy a výrazné vzory, které slouží jako varování pro predátory. Například užovka obojková (Natrix natrix) je známá svými žlutými “límečky” za hlavou, které odhaluje při pocitu ohrožení. Velikost užovek se pohybuje od několika centimetrů u některých druhů žijících na stromech až po několik metrů u největších zástupců, jako je krajta mřížkovaná (Python reticulatus). Velikost a zbarvení užovek hrají klíčovou roli v jejich životě, ovlivňují jejich schopnost lovit, unikat predátorům a rozmnožovat se. Například užovky s maskovacím zbarvením se snáze přiblíží ke kořisti, zatímco ty s výstražným zbarvením spoléhají na to, že predátoři rozpoznají jejich jedovatost.

Prostředí a způsob života

Užovky obývají širokou škálu prostředí, od vlhkých lesů a luk po suché stepi a skalnaté stráně. Důležitým faktorem pro jejich výskyt je blízkost vody, jelikož užovky se živí převážně obojživelníky a rybami. Některé druhy užovek se adaptovaly i na život v blízkosti lidských sídel, kde nacházejí dostatek potravy v podobě hlodavců. Užovky jsou aktivní především ve dne, kdy se vyhřívají na slunci a loví potravu. V noci se ukrývají v norách, pod kameny nebo v jiných úkrytech. Užovky jsou plachá zvířata a při vyrušení se snaží uniknout. V případě ohrožení se brání kousáním, ale jejich jed není pro člověka nebezpečný. V České republice se vyskytuje pět druhů užovek, z nichž nejznámější je užovka obojková. Užovka obojková je nejedovatý had, který dorůstá délky až 120 cm. Její zbarvení je variabilní, od šedohnědé po olivově zelenou, s charakteristickými žlutými skvrnami za hlavou. Užovka obojková se živí převážně obojživelníky, ale nepohrdne ani rybami, hmyzem nebo drobnými savci.

Vlastnost	Užovka obojková (Natrix natrix)	Užovka hladká (Coronella austriaca)
Velikost dospělce	Až 120 cm (samice), samci menší	Až 80 cm
Zbarvení	Šedé až olivově zelené, s charakteristickými žlutými skvrnami za hlavou	Hnědá až šedohnědá, s tmavými skvrnami na hřbetě
Jedovatost	Nejedovatá	Nejedovatá, ale může kousnout
Prostředí	V blízkosti vody, vlhké lesy, louky	Suché a slunné stráně, okraje lesů
Potrava	Hlavně obojživelníci, ryby	Především ještěrky, občas hadi a hlodavci

Potrava užovek v přírodě

Užovky, elegantní a často nepochopení hadi, hrají v ekosystému důležitou roli jakožto predátoři. Jejich jídelníček se liší v závislosti na druhu a lokalitě, ale obecně se dá říci, že užovky jsou masožravci. Mezi jejich nejčastější kořist patří obojživelníci, jako jsou žáby, ropuchy a čolci. Užovky se specializují na lov v blízkosti vodních ploch, kde se tito živočichové vyskytují. Dále se živí drobnými savci, například hlodavci, rejsky a krtky. Užovky tak pomáhají regulovat populace těchto živočichů, kteří by se jinak mohli přemnožit a způsobovat škody na úrodě. Některé druhy užovek se živí i ještěrkami, rybami a bezobratlými živočichy. Je důležité si uvědomit, že užovky jsou pro člověka neškodné a jejich přítomnost v přírodě je velmi prospěšná.

Užovka, tvor tak opředený mýty a pověrami, ve skutečnosti fascinující stvoření, které si zaslouží náš obdiv a ochranu.

Zdeněk Pospíšil

Rozmnožování a péče o mláďata

Užovky, na rozdíl od některých jiných druhů hadů, nekladou vajíčka, ale rodí živá mláďata. Samice užovky obvykle po páření, ke kterému dochází na jaře, nosí oplozená vajíčka ve svém těle. Uvnitř vajíček se vyvíjejí malí hadi, kteří se líhnou těsně před porodem nebo krátce po něm. Tento způsob rozmnožování se nazývá vejcoživorodost. Počet mláďat se liší druh od druhu, ale obvykle se pohybuje od několika málo kusů až po několik desítek. Užovky nepatří mezi hady, kteří se o svá mláďata starají. Po porodu nechávají mláďata napospas osudu a ta se musí o sebe postarat sama. I když se to může zdát kruté, je to pro užovky přirozené chování. Mláďata jsou vybavena instinkty, které jim pomáhají přežít v divočině. Umí lovit malou kořist, jako jsou hmyz a červi, a dokáží se skrýt před predátory. Přesto je úmrtnost mláďat v prvním roce života vysoká. Pouze malá část z nich se dožije dospělosti a může se dále rozmnožovat. I přes tuto skutečnost jsou užovky v přírodě poměrně hojné a jejich populace jsou stabilní.

Užovka a člověk: Mýty a fakta

Užovky, často mylně považované za nebezpečné hady, jsou ve skutečnosti nejedovatí a pro člověka naprosto neškodní tvorové. Bohužel se stávají obětí zbytečného strachu a neznalosti. Užovky hrají v ekosystému důležitou roli, živí se hlodavci a regulují tak jejich populaci. Setkání s užovkou v přírodě není důvod k panice. Naopak, měli bychom se těšit z možnosti pozorovat toto fascinující zvíře v jeho přirozeném prostředí. Užovky se brání uškrcením kořisti, člověka však uškrtit nedokážou. V případě ohrožení se snaží spíše uniknout, případně se brání výhružným syčením a kousáním. Kousnutí užovkou je sice nepříjemné, ale neškodné. Neobsahuje žádný jed a rána se rychle hojí.

Ohrožení a ochrana užovek

Užovky, i přes svou neškodnost a užitečnost v ekosystému, čelí mnoha hrozbám. Ztráta přirozeného prostředí v důsledku urbanizace a intenzivního zemědělství je jedním z hlavních faktorů ohrožujících populace užovek. Ubývá jim tak přirozených úkrytů i kořisti. Další hrozbou je cílené zabíjení ze strachu a neznalosti. Mnoho lidí si užovky plete s jedovatými hady a zabíjí je z obavy o sebe nebo svá domácí zvířata. Přitom užovky hrají v přírodě důležitou roli. Živí se hlodavci, čímž regulují jejich populace a chrání tak úrodu. Pro ochranu užovek je klíčové zvyšovat povědomí o jejich neškodnosti a užitečnosti. Důležitá je i ochrana jejich přirozeného prostředí, například vytvářením a udržováním remízků, mokřadů a dalších biotopů.